Jak sestavit krmnou dávku pro listožravé primáty, proč žirafy potřebují „lékárnu“ na klouby a proč se dnes opicím zakazuje ovoce? Odpovídají hlavní výživářka zoo Ing. Anna Fricová, vedoucí přípravny krmiv Marcela Vaňková a specialistka firmy VVS Verměřovice Olga Jehličková.
V přípravně krmiv, které se v zoo přezdívá „kuchyně“, vládne organizovaný shon. Vedoucí Marcela Vaňková právě kontroluje denní rozpisy. Spolupráce ústecké zoo s výživařskou firmou VVS Verměřovice trvá již osm let a krmivářská praxe v zahradě za tu dobu prošla obrovskou proměnou. „Dříve odjížděly do výběhů býložravých zvířat celé bedny mrkve a řepy. To už je dnes minulost,“ vzpomíná Marcela Vaňková. „Od krmení velkým množstvím zeleniny bohaté na jednoduché cukry se u kopytníků plošně ustupuje. Chceme, aby krmení co nejvíce odpovídalo přirozené potravě v divočině.“
Hlavní výživářka Zoo Ústí nad Labem Ing. Anna Fricová, absolventka ČZU v Praze, doplňuje: „Cílem je přirozené krmení. U kopytníků vyřazujeme zkvasitelné cukry, které způsobovaly potíže. Mrkev dnes používáme jen pro motivaci při přesunu nebo na vyšetření. Nastrouhaná mrkev nám občas pomůže rozkrmit mladé jeleny bělohubé odmítající granule, ale jako běžná součást krmné dávky už řepa ani mrkev nefigurují.“
Sestavování krmných dávek je přitom jiné než u hospodářských zvířat, protože pro řadu exotů neexistují přesné normy a není třeba dosahovat žádných vysokých přírůstků nebo mléčné užitkovosti. „Nepoužíváme speciální programy na optimalizaci krmných dávek jako v chovech skotu, ale excelovou tabulku vyvinutou kolegyněmi v Liberci a ve Dvoře Králové,“ vysvětluje Anna Fricová. „U kopytníků se odrážíme od potřeb domácích přežvýkavců. U některých druhů zvířat vycházíme z odborných článků a vědeckých studií, kde vědci analyzují obsah žaludku uhynulých jedinců v terénu a my z těchto střípků sestavujeme plán výživy. Ale například u vzácného celebeského vačnatce kuskuse medvědího jsou informace extrémně vzácné. Je to neustálý proces sledování kondice zvířat a zdravotního stavu,“ dodává Fricová.
Malé šarže a prestižní partnerství
Důležitým partnerem v tomto procesu je firma VVS Verměřovice, která zoo dodává krmiva, doplňky a speciální směsi. Olga Jehličková vysvětlila roli výrobce: „V zoo nefunguji jako klasický poradce, ale spíše jako partner, který naslouchá potřebám výživářů, zoologů a veterinářů. Spolupracuji se zoologickými zahradami po celé republice, každá odebírá něco jiného podle konkrétní skladby zvířat. Pro náš výrobní tým to znamená obrovskou flexibilitu. Zatímco v běžném chovu hospodářských zvířat se krmiva vozí po kamionech, pro zoo připravujeme vyloženě malé šarže na míru již od 50 kilogramů, někdy dokonce i od 20 kilogramů v malé míchačce. Pro firmu je spolupráce se zoo prestižní záležitostí.“
Jak minerálka zachránila watusy…
Jedním z příkladů úspěšné spolupráce byl případ afrického skotu plemene watusi (Ankole, Bos taurus). Tato majestátní zvířata s obřími rohy v ústecké zoo během zimního období extrémně ztrácela na kondici.
„Watusi v přírodě přežijí na minimu, ale u nás v zimě neúnosně hubli,“ popisuje Anna Fricová. „Kolegové ze Dvora Králové sice celoročně krmí tento skot senáží, ale pro nás je to provozně i ekonomicky neproveditelné.“ Místo energetického krmení šli v Ústí cestou optimalizace minerálů. „Dříve se hubnutí maskovalo řepou – tedy sacharidy, což nebylo dobré. Minulou zimu jsme řepu zcela vyřadili. Když krávy začaly ztrácet na hmotnosti, nasadili jsme do krmné dávky minerální směs pro masný skot s vysokým obsahem selenu. Již po měsíci byl vidět rozdíl a po dvou měsících měly krávy optimální kondici. Minerálka zafungovala dokonale,“ pochvalují si Anna Fricová společně s Olgou Jehličkovou.
Není seno jako seno
Základem krmné dávky pro přežvýkavce a kopytníky zůstává seno. Ústecká zoo odebírá luční seno od tří dodavatelů a vojtěškové seno dováží ze dvou zdrojů (Česko a Německo). „Každý rok nám firma VVS provede nutriční rozbory sena,“ vysvětluje Fricová. „Náš seník je rozdělen na čtyři části. Kvalitní a výživné seno dáváme náročným druhům, jako jsou například jeleni bělohubí či nilgau. Seno nižší nutriční kvality naopak podáváme například oslům somálským nebo zebrám Hartmannové, pro které je konzumace travin s nižším obsahem živin přirozená.“
Žirafy dostávají výhradně kvalitní vojtěškové seno, které je pro ně jako okusovače nutričně mnohem blíže jejich přirozené potravě než běžné luční seno.
